„Takže nevíš, jestli jsi byl za života muž, nebo žena.“
„Ne, a nechápu, proč by na tom záleželo. Lidi jsou neskutečně nudní. Á, tobě se něco kývá mezi nohama? Gratulujeme, takže dostaneš zbroj a budeš se ohánět mečem. Á, ty jsi ten druhý případ. Smůla – musíš buď rodit děti, nebo se stát jeptiškou.“
Jedině já mohu ovlivnit, kým se stanu. A to tak, že budu i nadále dělat přesně to co doposud: usilovně dřít, soustředit se jen a pouze na to, co doopravdy chci, a dřít ještě usilovněji.
Právě takto dokázala kdysi žárňová ptáčata přinutit moře, aby se před nimi rozestoupilo, nebo přenášet hory. Spolu byly tak mocné, že otřásly světem.
A všechno na téhle chvíli je tak krásné a tak křehké, že se ho skoro bojím obejmout. Bojím se, že to kouzlo pomine.
Napsat komentář