„Já tě taky miluju,“ řekla.
Nathaniel se zamračil. Otočil obličej na stranu a několikrát zamrkal. „Díkybohu,“ vydechl nakonec. „Myslím, že neopětovaná láska by nebyla nic pro mě. Musel bych začít psát poezii.“
„Normálnost neexistuje,“ řekla Amelia. „Je jen pár lidí, kteří předstírají, že ano. Existují jen různé úrovně bolesti a různé stupně bezpečí. Tvrzení, že existuje normálnost, je největší podvod na světě."
Jestli ti bude do breku, výbornou technikou na rozptýlení je trocha matematiky. Anebo – však víš – představ si mě nahého.
To byl koneckonců možná celý jejich problém – neviděl ji. Viděl, jaká by mohla být, kdyby se tu a tam něco poladilo, jenže ona nechtěla nic, než aby ji nechal na pokoji, jen ať si zůstane porouchaná.
„Miluješ mě. Skutečnost, nebo iluze?“
„Skutečnost.“
Měl celé mé srdce, a to od chvíle, kdy mi dovolil, abych samu sebe chránila, od chvíle, kdy se postavil vedle mě, a ne přede mě.
Na milostné trojúhelníky jsou všichni zasedlí, ale ve skutečnosti jsou skvělé. Existují proto, aby si hlavní postava mohla zvolit jednu z verzí sebe sama: buď tu, kterou byla, nebo tu, kterou se teprve stává. Poznámka: V případě, že si budeš muset vybrat mezi upírem a vlkodlakem, vyber si rozhodně upíra.
Bojuj s vlastními démony smíchem, když bude dost hlasitý, nebude je přes něj tolik slyšet.
Výzvy byly těžké jen tehdy, když jste předem čekali, že neuspějete.
Volba není v tom, jestli jít dál – život pokračuje, ať chci, nebo nechci. Ne, volba je dívat se dopředu, ne zpátky, udělat krok, protože odmítat se pohnout minulost nepřiblíží – jen oddálí lepší dny.
