Proč mi vůbec nikdy nikdo neřekl, že v životě není nic jenom na zkoušku, že úplně všechno, co uděláte, se počítá a že můžete chlastat a hulit tak moc, že zapomenete, co jste dělali nebo co vám udělali, ale to, jak jste se potom cítili, se zapomenout nedá?
Jedině já mohu ovlivnit, kým se stanu. A to tak, že budu i nadále dělat přesně to co doposud: usilovně dřít, soustředit se jen a pouze na to, co doopravdy chci, a dřít ještě usilovněji.
Právě takto dokázala kdysi žárňová ptáčata přinutit moře, aby se před nimi rozestoupilo, nebo přenášet hory. Spolu byly tak mocné, že otřásly světem.
A všechno na téhle chvíli je tak krásné a tak křehké, že se ho skoro bojím obejmout. Bojím se, že to kouzlo pomine.
Napsat komentář