„Je pravda, že jste křičel na profesorku Umbridgeovou?“
„Ano,“ přiznal Harry.
„Nazval jste ji lhářkou?“
„Ano.“
„Tvrdil jste jí, že Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se vrátil?“
„Ano.“
Profesorka McGonagallová se posadila za stůl a pozorně se na Harryho zadívala. Pak znovu promluvila. „Vezměte si sušenku, Pottere.“
Jedině já mohu ovlivnit, kým se stanu. A to tak, že budu i nadále dělat přesně to co doposud: usilovně dřít, soustředit se jen a pouze na to, co doopravdy chci, a dřít ještě usilovněji.
Právě takto dokázala kdysi žárňová ptáčata přinutit moře, aby se před nimi rozestoupilo, nebo přenášet hory. Spolu byly tak mocné, že otřásly světem.
A všechno na téhle chvíli je tak krásné a tak křehké, že se ho skoro bojím obejmout. Bojím se, že to kouzlo pomine.
Napsat komentář