V hrdinských příbězích je vždy jasně dáno, kdo je dobrý a kdo špatný. Dobro nakonec porazí zlo. Vždycky a bez výjimky. Nikdo nepřemýšlí nad tím, jestli má hrdina skutečně dobré srdce, nebo zda třeba nevybíjí velice vzácné druhy kvůli záchraně jediné princezny, která si ho ve výsledku kvůli neurozenému původu ani nevezme. A pak se lidé ptají, kam vlastně zmizeli draci.
Jedině já mohu ovlivnit, kým se stanu. A to tak, že budu i nadále dělat přesně to co doposud: usilovně dřít, soustředit se jen a pouze na to, co doopravdy chci, a dřít ještě usilovněji.
Právě takto dokázala kdysi žárňová ptáčata přinutit moře, aby se před nimi rozestoupilo, nebo přenášet hory. Spolu byly tak mocné, že otřásly světem.
A všechno na téhle chvíli je tak krásné a tak křehké, že se ho skoro bojím obejmout. Bojím se, že to kouzlo pomine.
Napsat komentář